Přástky.

Už mořena políbila

dolinečku v líce,

a po tratích vybujila

mrazova sestřice;

ubožačka

ta nahačka:

věru, chladno je jí!...

nechte chlapce

již, na kápce,

dívky, nepřeďte jí!

Zžete svíci, spravte kozub,

aby neprochladlo

děvčátko, co na přeslici

tenké svíjí přádlo,

až pospolu

v polokolu

všecky pěkně sednou,

hned gazdyně

od kuchyně

podá kaši mednou.

Však až v sněhy pláně naše

skryjí se, i hole,

přijde šuhaj ze salaše

a parobek z pole;

za přeslici

k vaší líci

nakloní se ústy...

až po práci

vše se zvrací,

sprovodí vás v pusty.

Aj, proč se tu báti které,

když je frajer u ní?

nezabloudí v horce šeré,

v bařině a v gruni

v náruč vzíti

můž ji v síti

šuhajek, než kročí:

za to v klestu

jemu v cestu

svitnou její oči.