Přátelství a láska.

Lahodná z přátelství k lásce je přecházka,

Cestičkou milencům v blouzení sladkou;

Jako je v ozdobné kvítnicy procházka,

Jako jsou kročeje rovinou hladkou.

Nebe a země se usmívají,

Rozkoše medové poskytají.

Květnový větříček jim vane, rozmile

V růžových zahradách pohrávajícý.

Pohodou svitá jim slunéčko spanilé,

Blaženou jednotu osvěcujícý.

Líbezní dnové jim uplývají,

V ráji že pleší, se domnívají.

Zatím, ach! v srdečku milostné puzení

Pučí se, chová se, kvete a zraje,

Bezděky láska své vylije kouzlení,

Probíhá žíly a lahodně hraje.

Lásko, ty číháš co v květinách had,

Plná jsy jedu, ach! plná jsy vnad.

Jestliže z léči tvé někdo se vyvodí,

O jak to smutná, jak planá a pustá

Cesta, jenž k přátelství od lásky převodí,

O jak je dlouhá a svízelem hustá!

Takové mateři v bolestění

Od hrobky syna je navrácení.

Otrapy sužují srdečko sevřené,

Naděje opouští osyřalého;

Štěstí se kormoutí napotom zmařené,

Studeno pocházý rozpáleného –

Blaze, ó blaze, kdo Mudřenu zná,

Jestliže výhostu Láda mu dá.