Přátelství.

Přátelství! anjelské plémě –

Šťastný jsem, že mne blažíš!

Božské city plodíš ve mně,

Elysium tvoříš z země,

Tíži strastí odlehčíš.

Když Tvá líčka slast maluje,

Když v tvém oku klid se stkví:

Kdo jej zkálit se varuje,

Kdo se srdečně raduje,

Kdo, ó rci! než přátelství?

S kým se můžeš honositi:

„Co já vím, on také ví!?“

Kdo má s tebou stejné city,

Komu můžeš vše svěřiti –

Koho světí přátelství!

Z lásky – jenž ctných pudů máti –

Posléz co se stane z ní?

Posléz mdle jen počne pláti,

Oheň lásky se obrátí –

V svatostálé přátelství!

Slzy přátelství vzdy stírá,

Menší bol, an v srdci tkví;

A když strast Ti ňadra svírá,

Výš se vrší její míra –

Podá oddech přátelství.

Přátelství! nebeské plémě –

Mně Tvé jméno sladce zní!

Ať pod mnou se zboří země –

Vichr bouří – ještě ke mně

Pne se věrné přátelství!