Přátelství.

O přátelství, ty milý žití druhu,

ať na mne pohlížíš z pod brvy šedé

neb z tváře dívčí, hezoučké a bledé,

vždy šťasten bývám ve tvém vzácném kruhu,

ó přátelství, ty milý žití druhu!

Vždy myšlénky mé v pestrou splynou duhu,

když tvá mi náruč kyne, byť mne hoře hnětlo,

kde tma jen zela, jasné vítám světlo,

a život můj vždy podobá se luhu,

když z jara v pestrou barev splyne duhu.

Já přál bych si, až skončím žití dobu,

až opustí mne na vždy zemská nuda,

by slední důkaz lásky, černá hruda,

z tvé ruky mi jen spadla v temno hrobu,

to přál bych si, až skončím žití dobu. –