PŘÁTELSTVÍ.

V dar vítaný mi nesouc růže svíží

kdys něžné přátelství se ke mně bralo –

Zvad’ vonný květ, jejž v podzimek můj tkalo,

a tichý bol mě sklíčil trapnou tíží.

Tu Trpitel mi ožil na svém kříži –

dvé rukou od břevna se odervalo

a jako lilií pár ke mně vzpjalo

a snivý zrak až v duše dno mi shlíží.

A z koruny Mu trny padly k zemi.

Já rozuměl a chvatně trny těmi

hruď rozdrásal si v divé touhy bolu.

Jen ještě výkřik šílený to stálo

a v rukou srdce krvavé mi vzplálo.

To Ježíš vzal – a nyní jdeme spolu.