Přátelství.

Sladké přátelství! Božského plamene

Jiskro, hrade cti, koruno vznešené

Duše! k tobě outlý lid se co

K mocnému v syrobě Bohu vine.

Ať sy zlata lesk vyvede zázraky,

Štěstí skloní ctnost, pocta y divochy

K skutkům vnutíc oslavujícým

Hrdiny hvězdami ověncuje;

Zlata lesk se tmí, vévody zrazuje

Štěstí, pocty zvuk hanami nevinu

Kalíc svrhne v propast necti y

Zbožněné chválami vyvolence;

Tvůj dech čistý, tvář zářemi kaliny

Vyjasňujícý, vůněmi rozkoše,

Lásky ohněm duše obživí

Klesavé, ztrýzněné zléčí srdce.

Zvýšujícý duch nedbaje praskotu

Zplameněných hor, v hlubiny skáče, a

Do vln ječícýho moře, y

V kvasyvé jedy se směle házý.

Byť se spikla smrt, vršily nehody,

Příkořenství šíp k tklivému vrážeje

S jedovatinami srdcy již

Pevného snížiti ducha myslil;

V obra zroste, hrob zživuje písněmi,

Staví oltáře lásce a dobrotě,

Slzy setřev vdově kvílícý

Do srdce utěchy balšám deští;

V poušti s pilností po cestě růžemi

Milým stele běh, vnadami ctnosti a

Nevinnosti oblažujícý

V krásyvém života sadě kouzlí

Smělé pravdě byt, zvýšené moudrosti

Věční vládařství, sladivé krásy a

Vznešenosti vyváděje zpěv

Rozkoše jímavé zvelebívá.

Jako štědrý Bůh v rozkvětu radosti

Plesy rozsývá příteli pokladem,

Vábivého vtipu střelami,

Bystrého rozumu pronikáním.

Neštěstíli hrom sype se na hlavy

Bratří zlekaných rozbroje hrůzami,

Mečli zdivočené chudoby,

Plamenli hrdého soka děsý;

Letí v bouře vír, meči se prožene,

Ohněm vdere v chrám, kdežto se pokoje

Trůn, a cti y šlechetosti květ,

Krvavé zhojuje rány, stkvívá.

Duše čisté jen, zjasněné hlavy a

Jemný krásy cyt v svatyni čistoty

Vkročíc, tratí bídy břemena,

Srdce se směje a mysl výší.

V blesku věčném zde obrové lásky a

Synové přátelství v jednotě svaté co

Neviňátka okouzlujícý

Ctnostmi a krásami světu svítí.

Sedláček tvůj kněz, milenec vlasti a

Krále, cti y Můz papršlky oslavy

Třpytě se co hvězdy na nebi

Svatyni blahosti s nimi zkrásý.