PŘÁTELŮM.

Já nereptal... Když stavěl jsem svůj chrám,

já nikdy neměl v práci pomocníků,

sám kvádry tahal, tesal každý trám

a sám si dělal práci trakařníků.

Já neštítil se námah metaře

a sám si zamet zaprášenou cestu,

co jiní potom po ní v kočáře

lehounce jeli na zábavy k městu.

I stalo se, že přišli mladíci

pěstěných nehtů, v spodcích vyžehlených,

a vážný výraz vzali na líci

a vyčetli mi v řečech povznesených,

že tahám kvádry, tesám trámy sám,

s trakařem jezdím, ba že cestu metu –

rovnali cvikry, zřeli k výšinám

a pulerovali svou každou větu.

A tu jsem někdy jedno chyt z těch dřev

a v ráži prásk tak do čeládky této –

mí drazí, člověk nemá rybí krev –

a tyhle cvikry – – inu, chápete to.