PŘÁTELŮM.

K loži mému,

horečkou prohořelému,

přátelé dobří přicházejí,

nejdražší dary přinášejí:

Podzimní vůni země,

pozdrav širého světa

a nejtišší úsměv.

Přátelé dobří ze dveří jdou,

ale smutku mého

od věků navršeného

neunesou.

Těžká hlava

za vámi ve snu se propadává

až ke dnu noci a víry.

A spolu jak temným městem jdeme,

klid svatý v srdcích nalezneme

pro krásu jitra, jež se přiblíží,

až všichni umřeme na kříži.