Pravá cena.

Zemí podmanitel žije jen v oslavě,

Jmě Alexandra, Napoleona též

Ční u potomstva v obdivení,

Pnou se jim k paměti obelisky.

Což ti pak pro vznik lidstva as provedli,

Že je tak slaví v jasnotě potomstvo,

Vděčně tak, co své dobrodince? –

Vraždili volnost a lid v jho spřahli.

Což jest všem zhoubcům po spáse národu!

Jen když ctižádost násilně provedli,

Ať tekou řeky lidské krve,

Nepohne nářek a strast jich srdce.

Jejich chod stíhá Nemesis v zápětí,

Srdce jich kalí, vede je k záhubě,

Mstí křivdu, drtí mocnost lichou,

Strhne i národy v zahynutí.

Stíhá je kletba. Tam zas ti, co modly

Tak co bohové kráčeli ve světě

Bez zásluh snivší věčnou slávu –

Upadli v nepamět sobíkové.

Větší hodni jsou paměti mužové,

Kteří s ostrostí skoumali přírodu;

Ti vypátrali mnohý prospěch,

Svěřili lidu ho, snesli zvědy.

Thales, Pythagoras, Plato a Archimed

A tisíc jiných, Newton a Koperník,

Též Galilei střehli světlo,

Plašili temnotu, mamy smyslů.

Množství předsudků museli zapudit,

Než se do jasna vedrali bytnosti,

Než tvornost všemírovu věčnou

Poznali, pozdvihše lidstvo v osvit.

Lid za převahu má jen co děkovat

Uměnám vážným, jimi se vykoná

Nemožné, duch se sílí, ostří,

Vzdělanost dáleji postupuje.

V život a v okus změnit se uměny

Musí, majíli sloužiti k blahotě,

Musí se spojit s umělectvím,

By se tak mírnila přísná vážnost.

Člověk je jistě pro blaho na světě,

Nadána jest mu obraznost tvořivá,

Ta sladí činnost denní práce,

Vznese se ve obor ideálů.

Tato básnictví zplodila k útěše;

Homérem národ znovu a navždycky

Svůj život tráví: zříme ho tu

V jarotě, v oslavě, v skvělé výši.

Jiní zas věštci půvaby přírody

Pěli; zas jiní úhody osudu

Ohromné krutců pro výstrahu;

Ti tam si volili děje bodré.

Kdo vyniká z nich, blaže tu národy,

Hlásá vlastenství, volnost a oddanost

Svým králům, krásu, pravdu, dobro,

Po boku skví se i slavných hrdin.