Pravá cena.

Darmo mládku! růžové světy a

Sny a větrné zázraky plodě

Na zlato žehrajícým okem

Zhlížeje k národu mluvíš:

Zlato, pramen podvodu, zradilo

Vlast, a zlítilo přátely, spialo

Vítěze, zbilo ctnost, y jedu

Nalilo v matčino srdce.

Darmo hlásáš: Chudoba šlechtila

Focyona, a ozdoby pletla

Korunu Sokratesovi, y

Kurya ovila slávou;

Honosná řeč nesvede chytrého

Starce, nevlije žádosti po ctné

Chudobě v srdce, co se nouze

Více než ještěra štítí.

Zlato jest mu Bohem a chudoba

Nectí, pro zlato proleze světa

Končiny, skočí v moru proudy,

Život y poctivost ztratí.

Vznešený duch uměje zhrdati

Zlatem, milovat chudobu čistou,

Řídě se moudrostí jen podlé

Zdravého rozumu kráčí.

Myslí stálou, slunceli blahosti

Svítí v květné mu krajině, čili

Ouzkosti bouře sype hromy

Na hlavy nízkého domku.

Plésá mezy růžemi v bohatém

Sadě v přátel a rozmilé ženy

Spolku, a zlatem sy y lidu

Milému radosti sladí;

Plésá v skrovné zahradě, zpívaje

V prácy, až pot mu zalije čelo,

Sousedy blaží šťastnější než

V zbožněné jasnosti mocnář.

Neoslavíť marného chudoba,

K štěstí tupého nevede zlato;

Moudrosti zlato hody strojí,

Chudoba korunu skládá.