Pravá slza.

Jest slabost slzmi rakev mýt,

v níž minulost spí v stínu,

a věčně jenom plakat chtít

a nikdy dozrát k činu.

Ty slze rosy s krůpějí

dopadnou tvrdé půdy,

v prach černý hrobu zmizejí –

a staré zbudou trudy.

Jen slza, která prýštila

se reku z mužna zraku,

když mlha domov zakryla

a širý rubáš mraků –

jen slza ta, jíž mužný lesk

dal oheň, sílu k činu,

za níž hned svitnul blesk a blesk,

jest perlou pro otčinu.