PRAVDA. (IX.)

I pod střechou nahlédli do brlohu.

Tam žebrák rámě pod halenou skrýval,

s níž rukáv prázdný žalostivě splýval,

a cárem obaloval zdravou nohu,

pro sebe mumlaje: „Dnes chytře též

ze vjezdu svaté Pravdy těžit musím;

co chromec bezruký to ještě zkusím.“

I ten – ! Ó truchlosměšná bídy lež!