Pravda.

Svatá pravdo, dcero boží,

Dražšís mi nad světa zboží,

Nad stříbro y nad zlato.

Ty mou duši osvěcuješ,

Sladkou radost rozmnožuješ,

Pro tě mám vše za bláto.

Krézovo což platí jmění

Tam, kde světla pravdy není,

Kde byt má jen pouhá lež.

V těžkých okovách kde bludů

Vězý mysl, matce trudů,

Což tam platí zlata věž?

Bludy bratří rozdvojili,

Ukrutně se pro ně bili,

Za prácy ač nestálo.

Krajan zradil drahé vlasti,

Z bludu stropil žravé strasti,

Škodil světu nemálo.

Blud dal v ruku synovi zbroj,

Proti otcy lítý ved boj,

Nalíl v srdce jeho blen.

Otec na lešení krvavé

Vyved syna z pomsty pravé,

Původ vraždy blud byl jen.

Národům blud pouta kuje,

Oheň válek rozpaluje,

Nevinnou krev vylévá.

Pravda sylí ducha mocy,

Nejkrašší den tvoří z nocy,

Bez ní rozum omdlévá.

Z ní se pučí krajiny květ,

Bez ní bylby lotrovna svět,

Blud jest světa neštěstí.

Mějž sy tedy zlata sklady,

Mne jen pravdy táhnou vnady,

S ní sem prázden neřestí.