PRAVDU MLUV.

Pravdu mluv, s kým se potkáváš

V tomto světa oudolí,

Když za srdce duši dáváš

Věrné panně – příteli.

Pravda jesti věčná růže,

V ráji nebes pěstěná,

A pod sluncem kvésti může,

Kdo jí půdu – srdce dá.

Pravdu mluv, když svému králi

Touhy vlasti zvěstuješ,

Jenž ti dlouho v srdci plály, –

Zjev, že vlast svou miluješ;

Pravdu mluv, čím národ zkvítá,

Co v propast jej uvrhá,

Čím si slávy věnce splítá,

Čím je však zas roztrhá.

Pravdu mluv, když k nebes trůnu

Zbožný duch tvůj zalétá,

Když se blíží k otce lůnu,

Kde je láska ukrytá;

Odhal hloubky srdce svého

Jak oblohu hvězdnatou,

By vždy ve tvář Tvorce tvého

Pravda zřela přesvatou.