Pravé podobenství.

Až k nebi hrdě vypíná se člověk

a netuší, že hrozně hoden smíchu,

když volá, boha nikdy nespatřiv:

„Jsem bohu podoben!“ v svém pychu.

Zda konečně kdy lidstva toho davy,

jež pro paprsek liché, klamné slávy

nůž pozvedá a smrtonosné zbraně,

jež neleká se zkrvácené skráně

a jako hyena se pase na oběti –

zda započnou kdy přemýšleti,

že každý z nich by sloužil lidstvu ku vděku,

jednáním podoben jsa – aspoň člověku?!