Pravé slovo.

Často hledám v mocném ždání,

v úsilovném přemítání

slovo pravé,

břitké, žhavé,

jež by strasti vyjevilo,

v nichž se duch náš potácí,

jež by bouři ulevilo,

která v nitru burácí.

A tu slovo kmitne v čele,

slovo zvonivé a skvělé,

hrot má řádný,

důraz pádný,

jím se trhá chmůra hustá,

brání život, chrání čest –

Ale nemluví jím ústa,

mluví smělá mužná pěst.

Marně, marně! Pro nás není

v tomto slově vykoupení.

Rozum váže

chtivé páže:

Nestihlo by lebku vraha,

proklálo by vlastní hruď –

Jenom vroucí, pilná snaha

přítomnosti slovem buď!