Pravila matka...

Pravila matka: „Tě, můj poklade,

střežím jak zorné jiskry mé svit;

před mrazem, hmyzem, co poupě mladé

vzdaluji tebe úkladů síť.

„Dítě mé drahé, miluji tebe

víc než všech světů nejdražší skvost –

snesla bych blankyt s výšin ti nebe,

jenom té jeho lásky se zhosť.

„Zaklínám tebe ve prosbách vroucích,

utlum svou lásku, jeho se vzdej –

za to na tvoji hlavu se mroucích

úst mých žehnání poslední vlej.“ –

Na čele matky vyryty vrásky,

proud slzí bolných z očí jí spěl –

a v oku jeho tak vroucí lásky –

a jeho čelo – mramoru běl.

A vlasy šedé matky na skráni,

bledý ten její chvějící ret –

a oheň žhoucí jeho líbání,

kadeř jak temný havranů let. –

Zachvěla v kruté hloubi se žele

ve moři krutých vířících muk,

lodyha lilje jak osamělé

vichrem kdy zdrcen mladistvý puk.

A klesla k nohoum matčiným v lkání

a jak chtíc chladit horoucí pal,

v klín matčin tiskla tu žhavou skráni,

z prsou jí pláč se divoký dral.

Umlkla náhle, tichounce, tiše,

jak kleslé harfy poslední tón –

tak zmírá v klidu věčného říše

odletlé duše poslední ston.