PRÁVO JESENĚ.

V tichém klidu sbírat plody

zádumčivé jeseně,

chodit večer podle vody

líně hned a nadšeně,

klidně patřit ve shon lidský,

jak v rej stínů fantastický,

který táhne po stěně.

Zakouřit si, trochu zívnout,

trochu veršů mlsati,

hezké dívce v pozdrav kývnout

po mlčící souvrati,

která žene stáda domů,

vrabcům ve vrcholcích stromů

v hádce jich se vysmáti.

Nechat všecko, jak to běží,

s klidem filosofa zřít,

jak se v sporou kadeř sněží

a jak mizí apetit,

k mladších snaze, k mladší práci

hledět s vlídnou resignací,

rád jim v souhlas přisvědčit.

Nechť juž o tvém vlastním díle,

hádají se zmateně,

nechť i mlčí, z dlouhé chvíle

nechť je chválí nadšeně,

sbírat slední klásky chudé,

jim se těšit jest a bude

smutné právo jeseně!