PRAVÝ ČECH.

Neskláněj nikdy šíji před cizím,

Národu jen a právu služ!

Tvých otcův hrdost hárej duchem tvým,

Žíj – umírej, jak pravý muž,

Ať slávu od stavěků zděděnou

Nezanecháš potomkům zprzněnou.

Nechť celý svět se sápe jako sup,

Od svého práva nikdy neodstup,

Zaň obětuj poslední vzdech –

Jak statný muž a pravý Čech!

Své vlasti slavné věrný syn, ji haj

Až do poslední krůpěje;

Boží ti vůlí v úděl dán ten kraj,

Toť jmění tvé, tvá naděje.

Tys v cizině jak člunek v moři hnán,

Jen mezi svými klidný najdeš stan;

Svých slavných předků slavný hlídej hrob,

A krásnou vlasť svou jarmu nepodrob.

Jí věnuj poslední svůj vzdech –

Jak statný muž a pravý Čech!

A na buben-li někdy udeří,

Za svatým táhni praporem,

A v českou statečnost kdo nevěří,

Ať zakusí na meči tvém.

Jen jednou prapor český strašně kles’,

K novému vítězství jej opět vznes,

Ne jako otrok pro zlato a dík,

Pro svobodu, jak boží bojovník;

Tak obětuj poslední vzdech –

Co statný muž a pravý Čech!