Pravý domov lásky.

Po klekání ve soumraku

Jede domů z dálky syn,

Na něj čeká s vroucí touhou

Drahé matky věrný klín.

Sotva vejde, již ho líbá,

Tiskne k srdci vřelému,

On ji také líbá, tiskne,

A srdci ale bolnému.

Když ho jako pacholíka

Při rozchodu žehnala,

Takto k němu s vroucí láskou,

Slzou v oku, volala:

„Synu můj, snad mnohé srdce

V světě tom ti lásku dá,

Lásku ale pravočistou

Pro tě má jen matka tvá.“

Tenkrát ještě mládeneček

Neznal, co je lásky cit;

Teď ho zná, a proto nechce

Matku z loktů vypustit;

Našelť mnohou jiskru lásky

Na své pouti věrný syn,

Ale domov pravé lásky

Jest jen drahé matky klín.