PRAVÝ POČET.

Šel jsem s milou z večera

stezičkou kol jezera,

smáli jsme se, zpívali,

na hvězdy se dívali.

Jak jsme přišli k doubravě,

stromy, keře zvědavě

dívaly se za námi,

kývaly si hlavami.

A já jsem si zazpíval:

Hubičku jsem jednu vzal!

Zmýlil jsi se, to mi věř,

byly dvě, tak šeptal keř.

A já viděl, v hájku tom

tři že byly, šuměl strom.

Voda řekla: mnohem víc,

bylo jich až na tisíc!

– Mlčte, nač nás pomlouvat,

pravdu máte všichni snad:

napřed jednu, potom víc,

až jich bylo na tisíc.