Pravý vlastenec.

By Vojtěch Nejedlý

Syn a ctitel vlasti pravý

Na jejím své štěstí staví,

Pro ni snáší nehody;

Sousedéli hrůzou trnou,

Když se nepřátelé hrnou,

Směle hájí svobody;

V horlivosti zvýšujícý

Letí v bitvy zdrcujícý.

Žen a dětí ochraňuje,

Na smrt sebe posvěcuje,

Plaší z vlasti rozbroje;

Vítězství se k němu kloní,

Pověst po všech krajích zvoní:

Náš rek dobyl pokoje.

Vítěz v kráse přátel jede,

Sladké štěstí s sebou vede.

Láska k vlasti spát mu nedá,

V svatém pokoji y hledá

Neustále moudrosti;

Válku začal s škodnou nocý,

Rozum rozvíjí se mocý,

Svítá záře jasnosti;

Tupost závistivá vadne,

Růže čisté ctnosti mladne.

Bystrýť mudřec zdravým okem

Skoumá světy, smělým krokem

Drtí hrůzu nevěry,

Mírným srdcem moudrost jasnou

S nebe loudí, hvězdy hasnou

Vylíčené pověry.

Překážky byť tupost pletla,

Světlo buď! dí; vyšla světla.

Jako slunce vlasti svítí,

V zemi seje štěstí kvítí,

Jako obr pracuje;

Mokřiny a pouště hynou,

Se skal vinice se vinou,

S hory sad se čaruje;

Kam jen koli noha kročí,

Všudy oko ráje zočí.

Na svém statku v domácnosti

Přebývaje, blaženosti

Nezkalené požívá.

Zde ho každá bouře mine,

Láska vlídná denně jiné

Veselosti nalívá;

Radost mudrce sy svojí,

Vyvolency hody strojí.

Milá žena milé dítky

Vede k otcy jako kvítky

Bujné v kráse májové;

Sličný anděl růži svému

Na tvář líbá rozmilému;

Kde jste, hrdí rekové?

Patřte z třesku bitvy dravé,

Jak je blaží štěstí pravé!

Outlý rozum vyjasnívá,

Srdce k ctnosti zplamenívá

Dobrý otec dítek svých;

V srdnatosti tvrdí syny,

Pravé obrazuje činy

Předků udatných y mdlých,

Z panen kouzle milostenky

Vychovává věrné ženky.

S přátely se rozumnými

Scházý, řečmi hlubokými

Ošlechťuje radosti;

S nimi věky probíhaje

Skoumá stvořenosti kraje

Okem jasné moudrosti,

Na příběhy světa hledí,

Plésá zde, tam slzy cedí.

Od mrtvých se vracý k živým,

Rozkládaje duším chtivým,

Jakby vlasti prospěli.

Bludu rozbořivše brány,

Zahojili hrubé rány,

Moudrosti byt stavěli,

Jakby stáli ve dne v nocy

Nešťastníkům ku pomocy.

Sám pak obraz každé ctnosti

Hájí slabé nevinnosti,

Těší vdovy ztrápené;

Bídě slzy stírá s tváře,

Baží, aby vyšla záře

Duši zraku zbavené;

Moudrost sýlí, štěstí množí,

U předků až kosti složí.