Pravý vlastenec.
Syn a ctitel vlasti pravý
Na jejím své štěstí staví,
Pro ni snáší nehody;
Sousedéli hrůzou trnou,
Když se nepřátelé hrnou,
Směle hájí svobody;
V horlivosti zvýšujícý
Letí v bitvy zdrcujícý.
Žen a dětí ochraňuje,
Na smrt sebe posvěcuje,
Plaší z vlasti rozbroje;
Vítězství se k němu kloní,
Pověst po všech krajích zvoní:
Náš rek dobyl pokoje.
Vítěz v kráse přátel jede,
Sladké štěstí s sebou vede.
Láska k vlasti spát mu nedá,
V svatém pokoji y hledá
Neustále moudrosti;
Válku začal s škodnou nocý,
Rozum rozvíjí se mocý,
Svítá záře jasnosti;
Tupost závistivá vadne,
Růže čisté ctnosti mladne.
Bystrýť mudřec zdravým okem
Skoumá světy, smělým krokem
Drtí hrůzu nevěry,
Mírným srdcem moudrost jasnou
S nebe loudí, hvězdy hasnou
Vylíčené pověry.
Překážky byť tupost pletla,
Světlo buď! dí; vyšla světla.
Jako slunce vlasti svítí,
V zemi seje štěstí kvítí,
Jako obr pracuje;
Mokřiny a pouště hynou,
Se skal vinice se vinou,
S hory sad se čaruje;
Kam jen koli noha kročí,
Všudy oko ráje zočí.
Na svém statku v domácnosti
Přebývaje, blaženosti
Nezkalené požívá.
Zde ho každá bouře mine,
Láska vlídná denně jiné
Veselosti nalívá;
Radost mudrce sy svojí,
Vyvolency hody strojí.
Milá žena milé dítky
Vede k otcy jako kvítky
Bujné v kráse májové;
Sličný anděl růži svému
Na tvář líbá rozmilému;
Kde jste, hrdí rekové?
Patřte z třesku bitvy dravé,
Jak je blaží štěstí pravé!
Outlý rozum vyjasnívá,
Srdce k ctnosti zplamenívá
Dobrý otec dítek svých;
V srdnatosti tvrdí syny,
Pravé obrazuje činy
Předků udatných y mdlých,
Z panen kouzle milostenky
Vychovává věrné ženky.
S přátely se rozumnými
Scházý, řečmi hlubokými
Ošlechťuje radosti;
S nimi věky probíhaje
Skoumá stvořenosti kraje
Okem jasné moudrosti,
Na příběhy světa hledí,
Plésá zde, tam slzy cedí.
Od mrtvých se vracý k živým,
Rozkládaje duším chtivým,
Jakby vlasti prospěli.
Bludu rozbořivše brány,
Zahojili hrubé rány,
Moudrosti byt stavěli,
Jakby stáli ve dne v nocy
Nešťastníkům ku pomocy.
Sám pak obraz každé ctnosti
Hájí slabé nevinnosti,
Těší vdovy ztrápené;
Bídě slzy stírá s tváře,
Baží, aby vyšla záře
Duši zraku zbavené;
Moudrost sýlí, štěstí množí,
U předků až kosti složí.