PRÁZDNO VŮKOL – TEMNO NADE MNOU.

Já bojím, lekám se, mé nitro šírá pláň,

již slunko neozáří

a půlnoc neztemní; je věčně šedivá,

jen mlhám se tam daří.

A jednotvárný zvuk, jenž zpíná k zoufalství

vědomí uděšené,

zní táhle, bez změny bytostí nešťastnou,

nad níž se temno klene. –