PRÁZDNÝ ŽIVOT.

Dny a roky ubíhají

v jednotvárném smutku dál,

rozhlížím se udiveně,

před lety kde již jsem stál!

Tenkrát moji duši hřály

svěžích dojmů pocely,

všudy v cestách, kudy šel jsem,

květy vstříc mně voněly.

Vzpoura smyslů ztišila se...

ale rukou nevidím,

jež mé čelo hladívaly,

o ty ruce jsem chudším...