PRAZDROJ ŽITÍ.

V divých snách svých kolem bříz,

kolem stříbrolesklých bříz,

kol bříz poblíž jezera

mihá se vždy za šera,

kolem bříz,

devět pohádkových říz.

Devět krásných, lepých děv

tančí kolem mne, jich zpěv

duší mojí burácí,

staré chmury vyvrací,

devět děv,

ve mně bouří se, vře krev.

Ve středu jich stojím sám,

zpěvu jejich naslouchám,

silnou zní jenž ozvěnou,

a zřím náhle, s vysněnou

že jsem sám:

radostně ji objímám.

V divých snách mých kolem bříz,

kolem stříbrolesklých bříz,

kol bříz poblíž jezera

duní vstříc mi za šera,

kolem bříz:

Života zde prazdroj viz!