PRAŽSKÁ SKICA

kdo znáte hospůdku tak šerou a tak tmavou?

Nad vchodem Turek vstříc ční s přeraženou hlavou,

zeď skulin plna jest, jak věznila by krysy,

a černá pavláčka pod nízkou střechou visí.

Jen temným okénkem v tmu noci pohleď časem

a slyšíš koček vřesk, když měsíc šlehne jasem.

Jak snadno myslíš si v té jizbě primitivní

na zašlý středověk! Vzduch prochvěl zápach pivní.

Sem z venku slyšet šum, jak holub pohne křídly; –

a tlustý hostinský na vyřezané židli

hry v karty zanechav, hle, ospale již zívá –

tak o dlaň podepřen si dříme, hlavou kývá

a časem prohodí, když vezme korbel z cínu

a pije: „Pánové, už delší noc je v říjnu!“