PRAŽSKÝ ČLOVĚK.

My nemilujem širý svět

a známe jen, co doma

a dovedem to povědět

vlasteneckýma rtoma.

Že revoluce v Stambulu?

To nehne pana Bambulu –

nechť svět se rve a bije,

on vlastenecký malvaz přec

u Fleků klidně pije.

Vždyť u nás věcí dost a dost

jež za srdce nás chytí

a přejdi jenom dvakrát most

a poznáš české žití.

Idee? Lidstvo? Škoda slov!

Pan Bambula je filosof –

co jsou mu rebelie?

on vlastenecký malvaz přec

u Fleků klidně pije.

Jsou volby, schůze, výlety

a tak je život pestrý,

ba na slavnostech s konfety

lze najít vnadné sestry.

Drinopol? Záhřeb? Volný lid?

Pan Bambula chce volně žít,

neb za svoje on žije

a vlastenecký malvaz přec

u Fleků klidně pije.

Vzal všecku politiku ďas,

ta k přemýšlení nutí

a proto není nad malvaz,

jenž popíjí se s chutí.

A než se skončí jeden den,

pan Bambula je nachmelen,

však sotva střízlivý je,

zas vlastenecký malvaz přec

u Fleků klidně pije.

Bambula kdo je? Inu, Čech,

Pražák a co víc chcete?

Ty nelze spočíst na prstech,

na sta jich naleznete.

Vzdělání, duše k smíchu jsou!

Bambula ten je Bambulou –

a žije, jí a hnije

a vlastenecký malvaz dál

u Fleků denně pije.