PRAŽSKÝ ROMAN

Tak prosím: otec patriot

těžce se o chléb rve dení,

čte Jiráska a Národní

v poctivém zanícení.

Života pýchou krom vlasti

je jeho syn: v něj skládá

naději svojí staroby,

až krev se vybouří mladá.

Syn studoval – tak všelijak –

teď posluchačům živě

vynáší Marxe, Lenina

při cigaretě, pivě.

Nečet jich, nezná jich, zdá se mu,

že je to hrdině modní,

je cynik, dluží se peníze

a žije tak den po dni.

Je dívka, chtivá novot všech,

sní o vášnivé lásce

při dením světle v obchodě,

pak v biu, na procházce.

Chce žít – ne dřít se pitomě,

jak vidí matku svoji,

tak, jak to v známých romanech

pro „paní a dívky“ stojí.

Teď popsat ještě přátele,

případně přítelkyně,

pak život otce vlastence

a matky podruhyně,

ovzduší v drobných hospodách,

v konfekci, biu, ruch v městě,

západy, noci, chůze dvou

po osamělé cestě –

to však už není mou úlohou,

romanopisec ať ráčí –

dávám zde látku tu nezištně,

na tlustou knihu mu stačí.