Prchající mladosti.

Kouzelnice spanilá,

kam jen jsi se ztratila,

jako bysi na tom světě

byla nikdy nebyla!

V srdcí sladkém souzvuku

vedli jsme se za ruku,

měl jsem v tobě svého štěstí

neomylnou záruku.

Sotva jsem se poohléd',

jak je krásný boží svět,

zmizelas! – Den sešeřil se,

bude tmavý večer hned!

Vyrost' zatím hrobů řad,

tam šli věrní druzi spat,

a mně juž jen jedno zbude:

vzpomínat, ach vzpomínat!