Prchl jsem ze samot...

Prchl jsem ze samot do bouře měst,

vrátit se chtěje zas ke zřídlům žití!

Ale již nechápu, kde zřídlo jest,

neznám již život, jenž městy se řítí.

Od jitra čekám, až bude se tmíti,

čekám, kde rudě bych život zřel kvést.

– – Neznám již život, jenž městy se řítí,

marně bych čekal: já zbloudil již z cest.