Prchla bolest neskonalá,

Prchla bolest neskonalá,

život všechny smutky skojí...

Ale něco zpět bych vzala –

že jsem snivou duši svoji

tobě, hochu, dala!

Smutku v ní už není skryto,

dosti jsem se naplakala...

A jen srdcem teskně chví to –

že jsem ti svou duši dala,

toho je mi líto!