Prchlé jaro.

V poli žito zraje,

v zlato žloutne klas –

zase jedno jaro

ztraceno je, zas.

Zase hrstka slunce,

hrstka květných dob –

každým okamžikem

hlubší lidský hrob. –

Ach, to jaro každé

jaký lestný dar –

a přec v žití, Bože,

kolik je těch jar?