Prchlý máj.

Bylo to v máji, růže se rděla,

v rozkoši nebe líbalo zem,

poupata stromů v běl se rozvíjela

pod nebes zlatým závojem.

Pěnkavy k hnízdům hledaly si snětí,

vzduch zvonil zpěvem skřivánkův a dětí,

a máj byl také v srdci mém.

Zpíval jsem, výskal, nevěděl ani,

po jaru léto že mi vzal čas,

mrazný že sever v sychravém vání

dechl mi jíní v temný vlas.

Neustal posud, aniž vyburácel;

chce, abych srdcem teskně vykrvácel

a žárem duše navždy zhas’?