Prchněme!

Pojď, nezdráhej se, prchnem do hor směle

v dál potají, ať lidé nevědí,

kde pod nohy hvozd hebký mech nám stele

jak uhlazenou kůži medvědí.

Pojď, neváhej, ať štěstí naše mladé

jas plamenů své krve vyzáří,

kde samota prst na ústa si klade

a nelítí se hněvu ohaři.

Pojď, v uvolněný život, v les i pole,

pojď volně k metě lidstva poslání,

než zahraje nám lásky na viole

čas sumář smutnou píseň skonání.