PRCHNI ODE MNE!

O, znič ty lupeny, je neklaď na mou skráň,

kde by mne pálily jak jantar hořící,

a prosím, nezpívej! ve sladkém hlase tvém

já slyším z pralesa zuřivou tygřici.

A probůh žádám tě, nehovoř o citu,

že darmo pro mne zplál do sebe zamčenou,

a – zapřisáhám tě, nemluv mi o lásce,

při jejíž jméně dnes se stanu šílenou!

Ó pryč mi s očí dnes, já zřít tě nemohu,

já v tebe nevěřím – já v lásku nevěřím,

a jsi-li bez poskvrn, já budu rouhat se,

– dnes nevěřím.

Jen probůh s očí mi, a pak mne třeba skol,

vše já ti odpustím, tak tobě přisáhám,

sice mne nepoznáš, – sama se nepoznám,

tak přisáhám!! – –