PŘECE JEN.

Daleká je cesta

k vám od našich strání,

přec jen, mé srdéčko,

našli jsme se na ní.

Přes kvetoucí luhy,

závěje a příval,

co se já tou cestou

k tobě nachodíval!

A teď mezi námi

jak by rostly hory! –

u vás širé lány,

u nás chudé svory.

A jak se ta cesta

za horami tratí,

přec jenom se srdce

nesmí ustýskati.

Za jiného půjdeš

a já vezmu jinou,

a tak nám ta naše

mladá leta minou.

Přec jen budem oba,

od lánů i strání,

vzpomínat té mladé

lásky do skonání.