Přechod přes Addu.

Zde srdnatosti české důkaz stkvělý:

Dvé vojsk šlo na boj. Adda jen je dělí:

tu německé a české k jeho straně,

tam Milánčané čelí ku obraně. –

Dny dlouhé vojska v nečinnosti tráví.

V tom rytíř Odolen, jsa dychtiv slávy,

se vrhl koňmo do vírného toku;

druh Bernart za ním v divém vpadl skoku.

(Vždyť odvážlivým štěstí rádo přeje!)

Král Vladislav, když slyšel, co se děje,

hned na kůň skočil, zvolav: „Za mnou, Češi!“

A všichni v proud, jak mrak, když s hory spěší.

Ač pohlceni mnozí vírem vody,

přec množství české vyšlo beze škody,

a Milánských vojsk soustředené moci

se uhájivši v zákopech svých v noci,

tak císaři, jenž mostem přešel k městu,

svým slavným skutkem otevřelo cestu.