PŘED BITVOU.

Co že to zachvělo

poranním vzduchem?

to břeskla polnice

chladem a hluchem;

to břeskla polnice

plání a svahem:

„Každý z vás bude dnes

mrtev, nebo vrahem!“

Do šiku stavte se

směle, jak patří,

prostý a důstojník,

v smrti jsme bratři.

Již slunce vychází

v oparu vlahém;

každý z nás bude dnes

mrtev, neb vrahem.

Hle, tam již nepřítel

u doubraviny!

mají tam také své

otce a syny;

mají tam obrázky

na srdci nahém, –

a bude každý z nich

mrtev, neb vrahem.

A čím kdo ublížil

z tamtěch těm tady?

proč máme kositi

životů řady,

mladých a bujarých

zdravím a blahem?

Kdo to jen poroučí:

„Musíš být vrahem!“

Nechte všech otázek.

marny jsou, víte,

nechte všech vzpomínek,

jenom se bijte!

bijte a zabijte,

střílejte šmahem:

musí a musí dnes

každý být vrahem.

Ať zbude vítězství

tomu neb tomu,

kdo padne, zůstane,

kdo živ, jde domů.

S každým z nás budou se

za rodným prahem

loučit co s mrtvolou,

neb vítat s vrahem.