PŘED BOJEM.

Když nás březen seřadil co skály,

matička se smála až oči plakaly.

A my s srdcem jarým, s bujarostí v oku:

Čekej nás, matičko, ale bez otroků!

Čekej nás, matičko, ale ne již všecky:

mnozí z nás tam skončí život snivý, děcký

a pak v blahé slasti, v krásném květu činů

přivinou se tobě k mateřskému klínu.

Mnozí klesnou v lůno, z něhož děje kvetly,

jež ti na skráň vtiskly diadém tvůj světlý,

mnozí z nás tam skončí život snivý, děcký,

aby v tobě žily po věky pak všecky.