Před bouří a po bouři.

Tlum mraků, mnichů v černých hábitech,

šel pouští na pout do skalního chrámu,

jenž v rozbrázděných věkem ambitech

a v hustém krovu ze sosnových trámů

je zadržeti toužil jak lvy v kleci,

leč ony vyšly jeho branou přeci.

A na širou se uhostily pláň

a modlitby své započaly duté;

v les strachem před nimi v ráz prchla laň

do skrýše dřevorubem nedotknuté

a třásla se, vždyť od západní strany

bouř příšerná jim hrála na varhany.

A zašlo vše a pláně ovlád’ jas

a slunce rozlétlo se v krátké chvíli

nad plání zamlklou a lesem zas,

a místo mnichů beránkové bílí

po nebi modravém šli milým klidem

a skřivánkové pěli v radost lidem.