Před bouří.

Bouře táhne nad vodama,

do přístavu táhnou lodi,

a jen má loď bludně sama

po té bouřné vodě chodí.

Nejchudší dnes rybák doma

stiskne ženu do objetí,

poceluje děti rtoma –

a má loď, ta bouří letí.

A má loď jde od svítání

do červánků vodou slanou,

dnem i nocí, bez ustání,

a vlasť hledá milovanou.

Kde jste, břehy, po nichž prahne

srdce mé tou žízní boží?

Zdaž vás moje loď zasáhne,

než ji bouře na dno složí?