Před bouří.

Obzor se halí, v dálce mračno stojí,

jest ticho hrozné jako v mrtvé hrudi,

snad příroda se první rány bojí,

jež děsnou bouři vzbudí.

Žlutavé mračno visí na západě,

těhotné zhoubou. Zraje smrti věno.

Snad zhynout světu boží ve úradě

dnes bylo vysloveno.

Svou duši cítím tísní obtěžkanou,

mrak přeplněný k porodu se stroje

již otvírá se – snad s tou první ranou

též pukne srdce moje.