Před bouří.

Ticho v lese, nepohne se nikde ani chvojí,

vrchy stromů jako skály nepohnutě stojí;

co je živo, jakoby se z lesa vytratilo –

zvěř i ptactvo při močálech v roklině se skrylo;

brouček v mechu, motýl, vážka spali pod lupeny.

Mrtvé ticho! Jen vzduch horký chvěl se mezi kmeny.

Úpal slunce čím dál hůře doléhal a pražil.

Země prahnouc po oblaku, aby již ji zvlažil,

trhala se na výsluní, hynouc hroznou žízní,

vzdychala si k Pánu Bohu, jak ji slunce trýzní.

Mrtvo v lese, nepohne se nikde ani chvojí,

vrchy stromů jako skály nepohnutě stojí.