PŘED BRANOU

Vím, my jsme před branou

zahrady ukryté.

Jen kradmý pocel růžový,

ubozí, chytíte,

jak větřík zavane

a tančí nad lány.

A marně Ikáš a bušíš v zeď

u brány, u brány.

Jen bílá oblaka

jdou cize oblohou

a lhostejně ti zastíní

tvou hlavu ubohou –

Tam uvnitř rozkvétá,

co snil jsi v prázdných snech,

květ nejsladší se pozvedne

na zlatých záhonech.

Tam ptáci zpívají

za noci přede dnem.

Óh, ano, my jsme před branou

a dovnitř nevejdem.