PŘED BUDDHOVOU SOCHOU

Mudrci Osvícený ze Sakiů rodu,

paprsek bledý líbá Tvoji chladnou tvář,

v noc světa svítí stále Tvoje svatozář

s úsměvem Sfingy záhadným ku žití svodu.

Otázky tížící mou duši Tobě kladu

a čekám odpověď Tvou trpělivě tak,

Ananda učedník Tvůj nejvěrnější jak,

u Tvých nohou který pokorně seděl v sadu.

Poslouchám svěsiv potom unavenou hlavu,

toť gongu hlas, znějící jasně jako kov,

snad promlouváš sám ke mně písní beze slov

a snímáš s duše mojí utrpení tíseň.