Před Husincem.

Znám české domky v rub i líc,

leč nejvíc ty kol Prachatic,

jež z dolu k horám běží;

zde procházívám vrch i důl,

nechť pršívá tu roku půl

a ostatek se sněží.

Tam jeden drahý domek znám

a na pouť k němu chodívám,

když v polích ptactvo plesá;

i tisknu dudy, mlčím však,

leb zrovna hoří, vlhne zrak,

a hlava na hruď klesá.

V tom domku světec narozen,

jenž umřel v ohni, záští plen,

prost malomocných vzdechů;

kde jeho prach, kde jeho hrob?

Rýn odnes' vše; žel od těch dob

už není takých Čechů !

Znám domky kolem Prachatic,

jim se dvou stran jde zloba vstříc

a svírá každou chyšku;

ó milý Bože, pomáhej,

zas k vědomí jim Husa dej

a k vítězství zas Žižku!