Před jarem 1921.

Zas budou sedmikrásy v svěží trávě svítit

a skřivan v oblacích se vznášeti a zpívat,

přírody krása bude oheň v duších nítit

a lidi učit, na život se správně dívat.

Ta stráň tvá, na niž jsi se denně z okna díval,

již začíná se zelenat jak pozdrav jara

a v parku, jehož o divech jsi často sníval,

už zní zas věčně krásná, ptačí píseň stará.

Tak bude vše zas jako loni, jak před lety,

táž pohádka se vždycky z jara opakuje,

jen ty, miláčku, odešel jsi v jiné světy

a nad tvým hrobem rozkvete jen tmavá thuje...