PŘED KNÜPFEROVÝM OBRAZEM.

V paletě své měl's skvělé barvy duhy,

miloval's krásná, opálová moře,

říš Poseidona, korálové luhy.

A při východu bledé jitřní zoře

mořské panny když zvolna procítaly,

na moři se zlaté kolébaly skvrny,

s nimiž štíhlí delfíni si hráli,

co v červáncích se rděly smavé vlny.

Štěstí tvůrce hledal's ve svých vidinách.

Za studeného kdysi vzbuzen rána

hrad z pohádky spatřil's státi v ssutinách.

A vše klam jen, přelud, fata morgana!

Opuštěn světem, zapomenut druhy,

vyhledal's měkkou náruč svého moře.

Za tebou zavřely se vodní kruhy

a ke dnu padlo tvoje němé hoře.

Já smutek cítím vanout z tvého díla

a zdá se mi, že vlny hořekují,

že steskem umírá tvá mořská víla

a delfínové v jiná moře plují.