Před lety...

Zda vzpomínáte dneska večerů

za lesku hvězd, když kvetly jasmíny?

My seděli na rudé lavičce

a dvorná slova se rtů pršela.

Já vyprávěl vám o svých labutích,

ač myšlénky vás jinam sváděly,

na malý pažit, příliš diskrétní,

by skryl dvě těla k sobě stulená.

Když měsíc vyšel zvolna za řekou,

my kráčeli jsme plavou alejí,

by lépe bylo slyšet klekání!

A od té doby šťastných rendez-vous,

když soumrak klesá v měkké pažity,

mé srdce naříká a vypráví.