Před lety osud zlý

Před lety osud zlý

mi zbořil krb,

dnes znaven jsem a mdlý,

vše dí jen: Trp!

Já jiný zbudovat

u Tebe chtěl,

se vším se bít a rvát –

já Tebe měl!

Že Ty mne opustíš,

já nevěřil,

já láskou bolu tíž

jsem přeměnil.

Co vidím v síle své

za tolik let,

Tvá ruka nyní rve,

co byl můj svět!

Já Tobě všecko dal,

skutek i sen,

proč necháváš mi žal,

vzdechy a sten?

Ublížit Tobě snad

já nedoved,

nechtěj mne proto rvát

do tůně běd,

vyslyš mne – nepouštěj,

lkám naposled.